Mám hlučný kompresor a nerad bych rušil své okolí….
Rád používám svůj středně velký pístový kompresor na různých místech a akcích. Protože ten tichý hrncový kompresor co mám od Iwaty mi občas nestíhá, po těch opravách ho mám pouze ve studiu a nechce se mi ho vlastně nikam nosit. Tak jsem sehnal pístový a nižší hlučností, ale stejně je to jako automobil na volnoběh s děravým výfukem. Někdo radil dát tlumič na sání, jiný chladič a obalit žebrování, další mi radil hodit ho z okna, protože se klepe celý dům. Trochu jsem začal přemýšlet, jak bych ho mohl odhlučnit a přišel na zajímavé řešení o které se s Vámi rád podělím.
- Jste zde:
-
Titulní stránka
-
Příspěvky
-
Hlavní sekce
-
Recenze
- Mám hlučný kompresor a nerad bych rušil své okolí….
Celý týden jsem potkával svlečené a potetované lidi, slunící se u vody. Pomyslel jsem si, jestli někdo z nich bude časem litovat toho, že tu ozdobu mají prakticky na celý život. A většina z nich tuto bolestivou metodu nepodstupovala kvůli sobě, ale hlavně pro okolí, kterému hrdě ukazují to, co jim tatér vytvořil strojkem do kůže. A tak se můžeme setkal s totálně pomalovaným ramenen, rukou, pánví či pupíky. Objevuje se tetování i na krku a v extrémních připadech i na obličeji. Ortodoxním vyznavačům jehel nemá cenu číst další řádky, ale pro ostatní je tu řešení. Tetování airbrush pistolí nebolí, drží celý den, je k nerozeznání od tattoo a hlavně...jde odstranit. A tak jsem se pustil do výroby šablon a pár lidí z okolí vyzdobil. Hodně lidí nepoznalo, že je to airbrush...
Barvení modelů – natírat nebo stříkat?Typický dotaz začátečníka. I já takové dotazy pokládal, není třeba se za ně stydět, jen je potřeba se zeptat vhodnou formou na vhodném místě a ve vhodný čas. Dnešní trend je poměrně nekompromisní k dříve běžnému „štětcování“ a kdo nestříká, není „IN“. Jako vždy zde budu prezentovat svoje zkušenosti a postupy. Určitě se najde spousta lidí, kteří to dělají jinak a jsem si jistý, že možná i lépe. Protože se však tyto základní otázky většinou považují za samozřejmé, nikde se veřejně kromě diskuzních fór moc neřeší.
Dotaz by měl spíše směřovat do fóra, ale jelikož je toto z archívu AM staré sedm let, tak to dáme na titulní stránku... "Ahoj Luďku, tak jsme se minule bavili i o jiném způsobu nanášení barvy a ty jsi o tom trochu pochyboval. Našel jsem stránky,ale už jsem ztratil přehled, kde jsou. A ti lidé tam prováděli airbrush kombinovaně na bandu. Fígl je v tom, že kontury nejsou vytaženy tenkým štětcem, ale nějakým druhem fixy,nebo pisátka."
Proč jsem si kdysi pořídil stříkací pistoli? Ač jsem se snažil sebevíc, tak se mi nikdy nepodařilo nabarvit například bílou, žlutou nebo červenou barvu za pomoci štětce. Začal jsem tedy pokukovat po stříkací pistoli. Tak jsem si nakonec pořídil nízkotlakou stříkací pistoli od Mikrotechny za 330,- Kč. Všichni mne upozorňovali, že je ta pistole určena jen na plochy a měkké přechody natož flíčky s ní nikdy nenastříkám. Patálie s kompresorem a tlakovou nádobou ponechám stranou, protože to byla také strastiplná cesta. Ale zpět k Mikrotechně. Tahle pistolka byla vlastně složitější fixírkou s nádobkou umístěnou dole.
Myslím si, že málo který modelář tuší, k čemu byla původně určená pistole, kterou používá k stříkání svých modelů. Zrodila se v USA mezi světovými válkami a tehdejší grafici ji využívali k torbě reklamních plakátů. Americká retuš, jak se této technice začalo říkat, našla během války uplatnění při vytváření agitačních materiálů. Od těch dob se technika Americké retuše rozvinula ve svébytný umělecký obor. V průběhu času se změnilo využití. S Airbrushem se začaly stříkat malůvky na auta, motorky, letadla a dokonce i na lidská těla.Na trh dorazily nové dvou činné stříkací pistole, které umožňují přerušovat nejen tok barvy, ale i vzduchu.