Natírat nebo stříkat?
Typický dotaz začátečníka. I já takové dotazy pokládal, není třeba se za ně stydět, jen je potřeba se zeptat vhodnou formou na vhodném místě a ve vhodný čas. Dnešní trend je poměrně nekompromisní k dříve běžnému „štětcování“ a kdo nestříká, není „IN“. Jako vždy zde budu prezentovat svoje zkušenosti a postupy. Určitě se najde spousta lidí, kteří to dělají jinak a jsem si jistý, že možná i lépe. Protože se však tyto základní otázky většinou považují za samozřejmé, nikde se veřejně kromě diskuzních fór moc neřeší.
- Jste zde:
-
Titulní stránka
-
Příspěvky
-
Hlavní sekce
-
Příspěvky
- Natírat nebo stříkat?
Většina naší cyklistické populace tvoří muži. Nic proti něžnějšímu pohlaví, ale všeobecně holky zas až tak moc tu cyklstiku nežerou. Musí makat, většinou se při tom spotí a často to dopadá tak, že vlajou za svojí drahou polovičkou jak prádlo na šňůře. Když se k tomu přidá nenápaditá barevnost kol dámskému oku nijak nelahodící, je jasné, že láska k tomuto sportu se v dámách probouzí velice nesnadno. 
Airbrush má delší historii, než bychom si mohli myslet. Jeho vznik se datuje už ke konci 19.století. Tehdy ho ale používali pouze k retuším obrazů, či v reklamní branži. Obor Americké retuše se však začal velmi rychle vyvíjet a nastupujícímu trendu dal svými výrobky, inovacemi a patenty úplně nový rozměr pan Jens Andrea Paasche, zakladatel Paasche Airbrush company. 
Airbrushové malby jsem začal dělat v únoru 1972 na požádání známého člověka – experta na čtení z dlaně, který vytvářel psychedelické kresby. V té době jsem byl zaměstnaný tvorbou velkorozměrných obrazů Passages, které měly vždy stejnou formu. To znamenalo, že opakování základní formální struktury se stalo záležitostí rutiny. Proto jsem začal odbočovat k těmto experimentálním kresbám jednou nebo dvakrát týdně. Práce začínala odpoledne a obvykle končila nad ránem. Na první kresby jsem používal černou akrylovou barvu, ale později jsem pracoval se zředěným Indickým inkoustem na velkých rozměrech. 
Celý týden jsem potkával svlečené a potetované lidi, slunící se u vody. Pomyslel jsem si, jestli někdo z nich bude časem litovat toho, že tu ozdobu mají prakticky na celý život. A většina z nich tuto bolestivou metodu nepodstupovala kvůli sobě, ale hlavně pro okolí, kterému hrdě ukazují to, co jim tatér vytvořil strojkem do kůže. A tak se můžeme setkal s totálně pomalovaným ramenen, rukou, pánví či pupíky. Objevuje se tetování i na krku a v extrémních připadech i na obličeji. Ortodoxním vyznavačům jehel nemá cenu číst další řádky, ale pro ostatní je tu řešení. Tetování airbrush pistolí nebolí, drží celý den, je k nerozeznání od tattoo a hlavně...jde odstranit. A tak jsem se pustil do výroby šablon a pár lidí z okolí vyzdobil. Hodně lidí nepoznalo, že je to airbrush...