Mám rád své přilby, tu integrálu na motorku, tak i tu na kolo. A tak mě časem zamrzelo, že je mám odřené, se špatným lakem že jsou zašlé. Je takový problém je odstrojit, nalakovat, popřípadě namalovat nebo dát polepy? Nemám doma lakovnu, ale při troše snahy a smirku z toho můžu něco dostat. Nerad bych teď investoval do nových, stojí to fůru peněz a jsem na ty své škopky zvyklý. Přemýšlel jsem o fóliích, šablonách a nakonec jsem na repasi přilby zvolil svůj postup.
Tetování na pár dní neboli Airbrush tattoo, někdy také nazývána jako americká retuš. Jde o voděodolné malování pomocí vzduchové pistole s tenkým rozptylem barvy, kterou skrze přiloženou šablonu určitého motivu nanášíme barvu na povrch očištěné kůže. V žádném případě nedochází k pronikání barvy pod kůži a ani ke vstřebávání do ní. K malování používáme výhradně atestované barvy na lihové bázi určené pro malování na pokožku. Upozorňujeme, že se nejedná o hennu, která je velmi často alergenní.
Většina našich článků je zaměřena na custom práci s retuší. Ale abychom měli přehled, již dříve tu bylo publikováno i několik postupů v klasické malbě, kdy retuš (airbrush pistolku) používáme na malbu jako doplněk nebo jako nástroj na dotvoření efektů.
Pro příště.
Prosím Jerryho, aby na email posílal články, nebo postupy. Odkazy na videa lze směrovat na fóru do příslušné sekce. Vlastní video je vítáno a hodnoceno více, než to, které naleznete na webu. Díky.AM
Když jsem v letech 2002 – 2006 chodila na uměleckou průmyslovku, kde jsem studovala malbu, byl pro mě airbrush jenom takový sen. Začala jsem shánět různé materiály a hlouběji se zajímat o všechno co s AIRBRUSHEM souvisí. A čím víc jsem se dozvídala, tím víc mi docházelo jak je airbrush odlišný od všech malířských technik se kterýma jsem se zatím setkávala. Odlišný a naprosto fascinující…
Ano, začátky byly velmi kruté a prakticky jsem na všechny kouzla, které airbrush nabízí, musela přijít sama. Po tom, co jsem prošla tuhle trnitou cestu, mi airbrush naprosto učaroval.
To právě on dal astronautce Ripleyové tak hrůzného soupeře, příšeru s kyselinou místo krve. Vetřelcem se ale dílo švýcarského surrealisty Hanse Rudolfa Gigera nevyčerpává. Svou znepokojující kombinací brutality, sexuálních motivů a biomechaniky se může směle rovnat svému vzoru Salvadoru Dalímu. Ke spolupráci s tehdy začínajícím režisérem Ridleym Scottem se dostal Giger vlastně náhodou. Scottovi, který hledal již několik týdnů podobu stvoření, které mělo sehrát jednu z hlavních rolí v jeho chystaném filmu, ukázal jeho tvorbu scénárista Dan O'Bannon.