Airbrush doma v kuchyni? Tak v tom problém nevidím vůbec, nevěříte?
Následující postup není asi pro všechny, ale pro ty, kteří nemají prostory a místo kde by mohli lakovat. Jak užbylo zde několikrát řečeno, hlavně při použití „smradlavých „ barev a laku musíme hodně větrat a použít masku, respirátor, protože tím opravdu vážně ohrožujeme své zdraví. Aerosol vniká do plic, do krve se nám dostávají toxické látky a časem si přivodíme nejen plicní problémy a záněty průdušnic, ale také riskujeme nemoc jater a ledvin, tedy orgánů, které se starají o očistu našeho těla od cizorodých látek. Takže na malé lakování to doma jde, ale…chránit si zdraví musíme. V následujícím postupu se podíváme na to, jak se dá udělat lak a obrázek na ochrannou helmu pro extrémní sporty, kterou majitel využívá hlavně na skateboardu a kole pro U-rampu. To že se zbláznil a na balkón a do kuchyně dotáhnul kompresor, to je věc jiná. Více v brutálním článku pro začátečníky…
- Jste zde:
-
Titulní stránka
-
Příspěvky
-
Hlavní sekce
-
Začínáme
- Airbrush doma v kuchyni? Tak v tom problém nevidím vůbec, nevěříte?
Technika americké retuše neboli airbrushe spatřila světlo světa již v předminulém století. Od té doby učinila značný posun kupředu a v současné době tuto výtvarnou techniku využívá množství lidí k vylepšení vzhledu například svých motocyklů, automobilů či kamionů. Airbrush důvěrně zná i většina modelářů…
Ke stavbě tohoto kompresoru mě vedly následující potřeby a omezení : 1. – cena koupeného profi kompresoru je cca. 10.000,- Kč a výše, 2. – mít kompresor víceúčelový , 3. – mít kompresor tichý (bydlím v paneláku a modelařím většinou v noci), 4. – mít kompresor, který funguje bez další obsluhy. Ke stavbě potřebujete vyřazenou ledničku, vyřazený hasící přístroj a dobrého kamaráda se svářečkou.
Je to takový menší úlet od lakování, malbě na přilbu či triko, ani to není malba sparťanských hodin do kabin FK Peruc. Toto je pro změnu spíše malba na zeď ve výšce několika metrů nad zemí. Když jsem byl požádán vymyslet něco na živočišné téma, kde jsou kravky i prasátka, nešlo neodmítnout. Aby byla výzdoba vidět z dálky, musela být obě zvířata pokud možno co největší a výrazná. Proto jsem také použil Urbanovo humorný styl, fasádní barvu a tónovadla.
Snad proto,že jsem amatér se mi nechtělo kupovat dražší dvousložkovou barvu a originální autolak. Popíšu zde příběh o začátcích a bádání tajů lakýrnického v jedné malé vesničce na začátku devadesátých let. Když jsem si spočítal kolik mě tehdy acetonka, neboli nitrokombinační barva vyšla na celé auto, tak bych dnes už do toho nešel. Obzvláště při výběru, jaký je dnes . Nyní je tolik dobrých výrobců barev, že je opravdu z čeho vybírat. O schopnosti krytí obyčejné barvy a dvousložkové si také můžeme povídat. V garáži na mě čekal oprýskaný Favorit, ze kterého jsem chtěl udělat opravdu hezkývůz. Alespoň na pohled, když už ten motor něco pamatoval a měl nevalný výkon. Celé auto jsem odstrojil, olepil a obrousil. Sice ne na kov, ale co šlo jsem osmirkoval. Následovalo tmelení děr, prasklin a děsivostí v laku. 
Už se vám někdy stalo, že jste postavili a perfektně nabarvili nějaký model, ale celkový dojem o několik tříd dolů srazily stříbřivé okraje obtisků, navíc se špatným soutiskem, které ještě k tomu viditelně vystupovaly z povrchu? A přemýšleli jste, jak tomu napříště zabránit? A co takhle zkusit nahradit obtisky stříkacími šablonami? Jestliže používáte stříkací pistoli, pak není nic jednoduššího, než se zamyslet nad tím, co vše je možné pomocí maskování velice jednoduše nastříkat.