Zdravím všechny airbrushery/ky, dal jsem dohromady postup na tvorbu kapek vody. Postup není můj, ale od Richarda Marbla, který natočil 8 hodinové video pro začátečníky, které mi velice pomáhá. Postupů je na něm spousta a časem možná přidám nějaký další.
Tak hurá na věc...
Co budeme potřebovat:
Barvy – černá, bílá
Maskovací páska...
Minulý měsíc se Renča asi třikrát ptala, jaké to vlastně může použít barvy do airbrush pistolky. A trvalo nějaký čas, než z ní dostali, na co to vlastně chce a osobně jsem jí doporučil obchody s dobrou barvou na textil. Neexistuje seznam, jaké barvy jsou nejlepší ani tabulka s celým spektrem sortimentu na českém trhu. Stejně jako u barev na automobily se nabídka stále mění a bylo by téměř nemožné ji každý měsíc aktualizovat. Chtěl bych dnes ukázat, že do pistole sedá použít téměř jakákoliv vhodná barva. Vše začalo tím, že za mnou přišel
Už je to strašně dlouho, co jsem začal stavět modely letadel a lodí. Vždy jsem zápolil se štětcem, houbičkou a udělátky, abych nanesl nátěr na povrch. Potom jsem si pořídil kompresorek z lednice a jednoduchou fixírku z trubičky a injekční stříkačky s jehlou a tisícovkou experimentů jak to naladit. Dostalo mě, jak na povrchu vypadá barva po stříkání úplně jinak než po štětci. Přišlo další experimentování s domácí pistolkou a nakonec já starý skrblík investoval do nástroje značky Fengda a lepšího kompresorku. Nechápu jak jsem tak dlouho mohl být bez ní.
V posledním postupu jsem maloval texturu kamene, nyní si ukážeme jak na texturu dřeva. Opět jsou různé možnosti jak tohoto výsledku dosáhnout, já jsem použil houbičku a pak už jen pistoli. Maloval jsem opět na plechovou tabulku a kromě dřeva jsem si naplánoval vyhloubený nápis a ještě pavouka pro zpestření. Texturu dřeva jsem nakonec maloval dvakrát, protože první se mi zdála až moc tmavá.
Předmětná malba je uměleckým evergreenem, je věčná. Výstava nám však neukazuje celé spektrum současné tvorby, ale je určitým intuitivním výběrem uměleckých děl autorů narozených převážně v 70. letech minulého století. Takový výběr se zrodil v mysli kurátora výstavy, rovněž třicátníka, Petra Vaňouse. Původně chtěl oslovit až čtyřicet umělců, ale nakonec jich vystavuje dvacet čtyři. Umělci mají společnou zkušenost z dětství prožitého v době normalizace. Tato zkušenost však přežívá v jejich podvědomí v odpolitizované formě.